Ludwig Mies van der Rohe

Roku 1886 se v Cáchách narodil Maria Ludwig Michael Mies, později známý jako Ludvig Mies van der Rohe, jeden z nejvýznamnějších německých architektů.
,,Jeho otec byl kameníkem a v jeho dílně také Mies původně pracoval. Odtud pak přešel do berlínské kanceláře interiérového designéra Bruno Paula. “
Od roku 1908 pracoval u architekta Petera Behrense. Zde se projevil jako nápaditý projektant a brzy, navzdory nedostatku patřičného vzdělání architekta, začal přijímat samostatné zakázky pro majetné německé občany. V této době a možná trochu i kvůli oněm bohatým občanům, si také změnil jméno na ,, lépe znějící“ van der Rohe.
Po první světové válce ve své tvorbě experimentuje s moderními styly. Hodně se nechává ovlivnit
tvorbou Waltera Gropiuse a Le Courbusiera. Podle názoru Adolfa Loose se snaží oprostit své projekty od přebytečného dekoru. Velký úspěch slaví stavbou dočasného německého pavilonu pro Mezinárodní výstavu v Barceloně v roce 1929 a v roce 1930 dokončením brněnské vily Tugendhat.
V roce 1930 nastupuje na přání Waltera Gropiuse do čela Bauhausu. Ovšem po třech letech je nucen školu uzavřít, kvůli nátlaku německých fašistů. Těm se jeho architertura zdála být málo ,,německou“. V tuto dobu už van der Rohe přemýšlí o odchodu z Německa a v roce 1937 odchází do Spojených států. Usadil se v Chicagu, kde mu bylo nabídnuto místo ředitele katedry architektury při Chicago Armour Institute of Technology.
Společně s Gropiusem a le Corbusierem je považován za zakladatele moderní architektury. Vyjadřoval se jasně, jednoduše, funkčně… Využíval ocel a sklo, které jeho prostory otevírali a provzdušňovali.
Mies – nábytkový génius
Miesovy nábytkové kusy vždy dokonale dokreslovaly prostor. Byly stejně jako celé jeho stavby navrženy v duchu funkčnosti, jednoduchosti, kostrukční a tvarové čistoty a důraznosti na detail.
Vrátíme-li se do roku 1929, tedy do doby kdy v Barceloně vzniká německý pavilon, musíme o něm mluvit jak o celku. Krásná vdušná stavba, otvírající se plynoucí prostor, důraz na detail.
V tomto případě je detailem křesílko Barcelona.

Při navrhování celého pavilonu myslel Mies na to, jak na světové výstavě uvést Německo v co nejlepším světle. V potaz vzal také španělský královský pár, který při zahajování výstavy usedne právě v jeho křesle. Výsledkem je použití drahých materiálů v krásných kombinacích.
Konstrukčně je křeslo klasickým představitelem funkcionalistického luxusu.
Konstrukce i kožený potah jsou ručně opracovány což je činí ještě luxusnějšími.
Celá kolekce se potom stávala z křesel pro jednu, dvě, nebo tři osoby, sofa, lavice, taburetu a konferenčního stolku.

Ve stejné době kdy se Mies věnuje Německému pavilonu, pracuje také na návrhu a realizaci brněnské vily Tugendhat. Zde se krom ,,Barcelony“ objevuje další jeho nábytkový skvost,

Název tohoto křesla je jednoduše odvozen od brněnské vily.
Sériově se začala vyrábět na přelomu r.1931 a 1932 v Německu a vyrábí se dodnes. Existují dvě verze. Jedna z ocelových trubek a druhá z ploché oceli. ( Původně byla použita leštěná ocel, některé dnešní verze jsou pochromované. )

Jedno z trojice nejslavnějších kusů sedacího nábytku, pocházející ,,z hlavy“ modernistického génia, opět použité ve slavné Brněnské vile.
Z dalších zdařených návrhů jmenujme:
Židle MR10 MR20
Daybed

Nesmíme však opomenout fakt, že nábytek vzniká ve spolupráci s Lilly Reichovou, jeho dlouholetou kolegyní a družkou. V dnešní době je velice těžké konkretizovat který kus je dílem Miesovým a který Reichové. Faktem je, že jejich spolupráce dala vzniknout nádherným nábytkovým skvostům, které zdobily interiéry minulé, dnešní a jistě i ty budoucí…
Tyto kusy se staly zdrojem ispirace pro spoustu světových designerů příštích desetiletí…